Jaroslav Burkart: Miliardy ve švestkách

1. 9. 2016
1 007 Zhlédnutí
Ing. Jaroslav Burkart / Výkonný ředitel Unie výrobců a dovozců lihovin České republiky<br /> Foto: Magazín Fabrika

Ing. Jaroslav Burkart / Výkonný ředitel Unie výrobců a dovozců lihovin České republiky
Foto: Magazín Fabrika

Jaroslav Burkart je člověk více než povolaný pro fakta a čísla o moravském zlatu. Výkonný ředitel Unie výrobců a dovozců lihovin České republiky.

Mnoho lidí na Valašsku nemá vůbec ponětí, jak obrovský byznys jsou naše švestky, je to tak?
Je to tak! Jsme ve Vizovicích jedničkou v Evropě i na světě v pálení destilátů a málokdo si to uvědomuje. Pro představu, i když by firma Rudolf Jelínek vykoupila kompletní produkci v České Republice, tak by to nestačilo na produkci, kterou po nás žádá celý svět. Česko zásobuje země na východ i na západ od nás a skutečná potřeba je asi pětkrát větší. Proto dovážíme švestky z celého světa. Hlavně z Balkánu, například Srbsko je velkým producentem švestek. Samozřejmě z Číny by to bylo už moc daleko, i když je Čína jedničkou v produkci na světě, jak už to chodí i v jiných oblastech. Letos se bohužel švestek moc neurodilo, protože byly mrazy a hodně toho pomrzlo. Takže odlehčeně řečeno, já nemám na zahradě ani švestku na koláč. Tento rok budu prostě bez vlastní slivovice 🙂 Naštěstí na jihu, na Balkánu, se hodně urodilo, takže nemusíme mít u nás obavu, že by letos nebyla slivovice vůbec.

Jsme magazín pro podnikatele a aktivní lidi, které zajímají nejen ty milé věci při konzumaci, ale i fakta. Jak to vypadá se slivovicí v číslech?
Za rok se u nás vyprodukuje zhruba 22.000.000 litrů absolutního lihu, zhruba 6.000.000 litrů se vydestiluje v pěstitelských pálenicích a to je přibližně jedna třetina z celkového objemu. A to je rarita v celém světě! Jedná se zhruba o 600 pálenic a z toho jsou dvě třetiny na Moravě a drtivá většina z nich na Slovácku. Tady je skutečně ta tradice, to jádro destilace je tady, nikde jinde na světě.

Tedy 20% je z českých švestek a zbytek na pálení dovážíme. Očima českého nakupujícího si to ještě asi dokážu představit, ale jak se na to dívá zahraniční klient? Dá se o tom stále ještě mluvit, že je to český produkt při tak vysokém zastoupení zahraničního ovoce?
Určitě ano! Tam je brána v potaz ta destilace, ten patent a technologie a to je bráno za český výrobek. Pokud je slovenská švestka vypálená na Slovensku, ano je to slovenský výrobek, ale slovenská švestka vypálená u nás je českým výrobkem. Má to svou specifičnost, jsou takové tři oblasti pití slivovice. Když to vezmeme od východu, tak na Balkánu se pije tzv. rakyje, ovocný destilát, který je stařen v sudu. Nepije se ta čirá, bílá slivovice jako u nás, protože Balkánec by to považoval za nehotovou věc. Jejich destilát musí být zabarven do zlatova v barvě sudu. Tady ve střední Evropě se pije čirá, a naopak čím dál více na západ se pijí ty stařené. Třeba ve Francii kalvádos, který musí mít dle tradice barvu sudu.

U čísel ještě zůstaneme. V ekonomice se celosvětově používá hamburger od McDonald‘s jako jakési měřítko. Jak se dá vyjádřit slivovice v korunách, dolarech nebo eurech za loňský rok?
Odvodím to od celkových čísel. Ročně je vybráno zhruba sedm miliard korun na daních ze spotřebního lihu. Tzn. na absolutním litru je to 285,- korun daně, tedy zhruba deset hamburgerů, kdybychom to přepočítali 🙂 V té celkové produkci například z roku 2014 to bylo u ovocných destilátů okolo 15%, tedy jedna miliarda korun na příjmu ze spotřební daně pouze z ovocných destilátů. Samozřejmě dále se do ceny připočítává cena ovoce, DPH, daň z příjmů atd. A pokud se na to podíváme z evropských čísel, kdy Unie výrobců a dovozců lihovin je členem evropského sdružení Spirits Europe, tak sektor lihovin, alkoholu, jejich výrobky a přeprodej je jeden z největších sektorů EU, který přináší pro EU největší prostředky. Točí se v tom přibližně 10 miliard Eur, takže je to skoro sektor číslo jedna.

Letos se u nás sklizeň moc nepodařila. Jak jsou na tom například čeští farmáři, výrobci lihovin, mají nějaké dotace z EU nebo Česka na slivovici, jestli se to dá tak vůbec říct?
Na slivovici přímo ne, ale jsou obecně na ovocné sady, na provozování sadů. V tomto oboru zemědělství můžou farmáři počítat ročně s dotacemi na postřiky, výsadbu sadů, ploty, na techniku, takže je to podporováno.

Dá se nějak specifikovat, kolik dotuje stát nebo EU pěstitele?
Je to pouze v takové výši, aby si sad udržel. Musí přemýšlet tak, že jsou roky s dobrou úrodou, kdy si musí odložit peníze právě na ty roky, kdy ta úroda není. Na zbohatnutí to určitě není, aby byl člověk sadař, farmář nějaký milionář, to nehrozí. Ráno skočíš do monterek, v zimě se o to staráš, aby ti to zvěř nesežrala, v létě zase postřiky, aby ti něco vyrostlo, a na podzim je sklizeň. Na jaře zase stříhat stromky, je okolo toho pořád práce. Letos byly mrazy, které výnos snižují, to je pořád něco. Návratnost sadu je okolo 17 – 20 let a švestka ti vydrží přibližně 25 let. Takže tam máš tak pět let na výdělek a to nesmíš trefit suché počasí nebo mrazy, nemoci, které ničí úrodu. Pěstitelé se snaží nahradit odrůdami, které jsou rezistentní vůči Šárce, ale to zase měníš charakter slivovice, ale to je protichůdné. Takže to je věčný boj a sadař má tak dva – tři roky na to, aby vydělal, ale ten výdělek většinou “vrazí” do nové výsadby, aby obnovil sad.

Skoro to vypadá, že se v tomto druhu byznysu nevyplatí podnikat. Ovšem, když se podíváme na tak úspěšnou značku Rudolf Jelínek, která je úspěšná po celém světě… Kolik je třeba investovat, kolik mít hektarů půdy, aby z toho byl dobrý byznys?
Začnu od konce – minimálně 35 hektarů, aby se na tom dalo podnikat. Rudolf Jelínek je výjimkou, protože oni ty sady použili marketingově, takže začali dělat odrůdovou slivovici. Takže to není slivovice jako taková, ale různých sort, různé odrůdy… Čačanská, Čačanská Lopotica nebo Gabrovka. Takže když znalec přijde do obchodu a vidí to tam, tak je ochoten zaplatit mnohem víc, než nějaké tři stovky, ale i dvojnásobek, protože ví, že to jedna odrůda a ta má zvláštní chuť. Dále Rudolf Jelínek dělá limitované série a ty víš, že těch kusů je pouze 500 nebo 1000, takže to má i sběratelskou hodnotu. Já osobně si takovou sbírku pořizuji a jednou ji možná odkážu, pokud ji nevypiji 🙂

Je dobré slivovici hned vypít nebo uskladnit i na desítky let?
Vím, že ve firmě Rudolf Jelínek byly i padesát let staré lahve, tam byla pravděpodobnost, že bude dobrá tak 50/50. Musí tam být velmi dobré uskladnění, aby to vydrželo – vakuové nebo voskem. Slivovice se nepije čerstvá, čeká se, až zvětrá, tak druhý – třetí rok po sklizni je nejlepší. Pak jsou slivovice odleželé, pětileté, desetileté a ty už zrají v sudu nebo to někde egalizuje, stálí se. Je to něco úplně jiného, takže pokud má někdo chuť na zlatou nebo stařenou, najde v tom tóny po vanilce, dubech.

Nepadla zde zásadní otázka na malé pěstitele a ty, kteří pálí dle zákona nelegálně. Jaké je procento v té šedé zóně?
Pokud se díváme opravdu jen na ty malé, je to v současné době odhadem 8 až 10% na tom tzv. černém trhu. Je to historické minimum před metanolovou aférou, která byla před čtyřmi lety. A v té době to bylo místy až 40% na trhu. Po všech úmrtích se to snížilo, máme menší podíl nelegálního trhu než ve Finsku, Švédsku, kde je silná restrikce. A máme i nižší černý trh vůči balkánským zemím nebo pobaltským zemím, ale nedosahujeme na Rakousko nebo Německo, kde se třeba ani nekolkuje. Jinak tam ta generace smýšlí a není možné, aby tam někdo něco pálil načerno. A ano, u nás je tradice jak se říká ve vtipu – Vidíte tady ten kostel? Tak to je jediná chalupa, kde se nepálí. Snažíme se to regulovat, je vidět, že lidé přechází na legální alkohol a spotřeba alkoholu u nás i tak klesá nebo stagnuje.

Petr Kopčil

šéfredaktor Magazínu Fabrika

Vložte komentář